První obrázky afrických psů jsou k vidění na jeskyních kresbách v oblasti Jižní Afriky. Tyto nástěné malby jsou tisíce let staré. Prvními evropany, kteří viděli psy s ridgi, byli Portugalci, již přistáli na místě dnešního Kapského Města v Jižní Africe roku 1487. V roce 1648 přistáli v zálivu Table Bay Holnďané a založili Kapské Město. Do tohoto města se přemístila i část domorodých obyvatel - Khoin-Khoinů (Hotentotů). Průvodcem těchto domorodců byl také lovecký pes s ridge (Khoikoi), který byl prosulý svými loveckými schopnostmi. Tento pes měl úzkou hlavu a tělo velikosti šakala. Dá se tedy říct, že byl velmi odlišný od dnešních Ridgebacků. Přistěhovalci s sebou měli své vlastní lovecké psy z Evropy. Postupem času došlo ke zkřížení bloodhoundů a mastiffů s místními hotentotskými psy s ridge. Jedno z prvních vyobrazení psa s ridge je na kresbě v knize "Misionářské cesty v Jižní Africe", kterou v roce 1875 napsal dr.David Livingston. Samotný obrázek pochází z května 1858 a znázorňuje místo blízko jezera Ngami v Botswaně, kde mrtvého buvola obklopují lovci Khoisan a pes Khoikoi s ridge. Tento pes patřil známému lovci Baldwinovi, který ho získal v Bloemfonteinu v Jižní Africe. Jak jde vidět, tento pes ještě neměl velikost a mohutnost Ridgebacka, jak ho známe dnes.

Několik známých lovců, jako například Hartley, Viljoen, Swartz, Jacobs nebo Selous, který byl nejslavnější, pracovalo v oblasti Mashonaland. Pro plemeno Rhodéského Ridgebacka byl ale nejdůležitější jiný lovec, který se jmenoval Cornelius van Rooyen. Cornelius se narodil v Uitenhagenu v listopadu 1860. Za ženu si v roce 1879 vzal Marii Vermaak of Bloemhof, přičemž je u Mysu Dobré naděje poblíž Bulawayo oddával Charles Helm. Ještě před tímto, ve stejném roce, si Helm přivedl z Kimberley dvě fenky bez ridge (?). Jmenovaly se Powder a Lorna, obě měly hrubou šedočernou srt a Cornelius je pro jejich výborné lovecké kvality nechal zkřížit se svými psy. Zvláštní je, čehož si prosím všimněte, že nikdo není přesvědčený, že by některá z těchto fenek měla ridge. I přesto jsou právě ony pokládány za původkyně toho, co se stalo "erbem plemene", slavný ridge. Výsledkem křížení byl pes s ridge, červenou srstí a nedlouhými ocasy. Tyto psy Rooyen selektivně křížil dalších 35 let tak, aby výsledkem byl pes s vynikajícími fyzickými vlastnostmi a přirozenou schopností štěkat na lvy.

Cornelius van Rooyen použil následující plemena psů v jeho plemenném programu, ačkoliv musel přijmout, že některá již byla dříve kříženy. Dá se tedy říci, že mluvíme o genofondu, do kterého přidal něčeho trochu víc a něčeho trochu míň. Bylo použito hlavně plemen khoikoi, chr, buldok, pointer, irský teriér, erdel teriér, kolie a deerhound. Zajímavé je, že nikde není žádná zmínka o mastifech, i když dnes často o některých psech mluvíme, že mají přílišný vzhled mastifa. Na druhou stranu přisuzujeme výstřední ocasní problém u moderních Ridgebacků jejich buldočím předkům a hnědý (nebo játrový) nos přisuzujeme pointerům, kteří byli při křížení použiti.

Uprostřed toho všeho nikdo nedokáže vysvětlit původ Deromid Sinusu, jednomu ze skutečných strašidel chovů, právě proto, že nevidíme jeho souvstažnost s jiným plemenem. Při hledání u psů Ngugi v Kwa-Zulu v minulých letech, bylo zjištěno, že každý třetí měl ridge, ale nikdo neví o existenci Dermoid Sinusu. Je možné, že původ Ridgebacků neodkryje zdroj Dermoid Sinusu. Můžeme přijmout myšlenku, že směs genofondu byla právě taková, že posílila tuto slabou stránku a potřebu tohoto psa dostávat kyselinu listovou.

Dá se říct, že v různých částech Afriky kolísá velikost Ridgebacků. Na severu Zimbabwe jsou poněkud větší, jako kdyby u nich více převládala dánská doga. U Ridgebacků z bývalé Rhodésie je oproti tomu možné pozorovat menší vzrůst (který se ale více blíží standardu plemene výškou i váhou) oproti Jižní Africe, kde inklinují k masivnosti. Jakkoliv se regionálně liší vzhledem, tak se vždy jedná o loajální a poslušné mazlíčky, kteří jsou vždy stejně dobří v obraně života i majetku rodiny.

V roce 1910 se do oblasti Matebelelan přistěhoval Francis Richard Barnes a usadil se na farmě Eskdale ve městě Figtree. O pět let později, v roce 1915, si od Grahama Staceyho z Inzsia koupil potomka Rooyenových psů Dinga. Později koupil ještě fenku Judy a tím založil slavnou stanici Eskdale Ridgebacks. Barnes postupem času přišel na nutnost stanovení standardu, protože se setkávala s Ridgebacky různých barev, srsti a velikosti. V roce 1922 se potkalo malé shromáždění sedmi lidí a diskutovalo o tomto problému. Výsledkem bylo založení Rhodesian Ridgeback Clubu, jehož byl prvním presidentem. Připravil kolem dvaceti příkladů z chovu pro sympozium plemene a po výstavě v Bulawayo byly nejlepší znaky každého zapsány a použity pro stanovení standardu, který z velké části vycházel ze standardu dalmatinů. Standard vznikl v roce 1925 a zůstal téměř beze změny až do dnešních dnů. Výjimkou bylo vyloučení strakaté, jako přijatelné barvy a omezení bílých stop na hrudi.

Od této doby vznikalo více a více chovatelských stanic a plemeno se šlechtilo k ideálu stanoveného standardu. K nejznámějším chovatelským stanicím z z této doby patří Eskdale, Viking, Lion's Den, Drumbuck a Avondale. S postupem času ubývalo dravcům, ale lov lvů probíhal stále. K jedněm z pozdějších lovců patřil i Vernon Brisley ze Sandownu, který vlastil smečku Vikingů. Stále probíhal lov, kdy lovec nejprve hnal psy za zvěří, kdy je až 4 najednou držel. Lovec musel při tomto se psy utíkat a mít je pod kontrolou. Po vypuštění psů po stopách lva mohl lovec přijít a z bezpečné vzdálenosti lva zastřelit. Často nějakou chvíli trvalo, než lovec smečku hlídající lva doběhl a vystřelil. Ridgeback se svou kořist nesnažil kousnout do hrdla nebo krku, ale mohl ho kousat do pat. Aby bylo hnané zvíře zahnáno do úzkých a udělán kolem něj kruh, používalo se hodně psů. Velmi často se stávalo, že pes odcházel z takového lovu se šrámem. Kůň pro lov velkých divokých zvířat nebyl používán, protože ho bylo těžké udržet.

Každý, kdo se podíval na fotografie v knize Tom Hawleye si musí všimnout, jak se Ridgeback změnil proti tomu, co dnes vidíme ve výstavních kruzích. Major Tom Hawley je autorita Jižní Afriky, kterého fotka Connie Eskdale z roku 1925 silně kontrastuje s jinými fotografiemi ze čtyřicátých a padesátých let nehledě na změny oproti dnešním psům ve výstavních kruzích: nehledě na změny hlavních tvarů psů můžete vidět, že většina měla vinikající předhrudí, což je dnes již málo vídaný rys.

Tento popis je jen částí historie tohoto plemene. Pokud chcete získat více informací o historii tohoto plemene, doporučuji vám tyto knihy:

- The Definitive Rhodesian Ridgeback by David Helgesen.
- The Rhodesian Ridgeback, the Origin, History and Standard by T C Hawley.
- The Rhodesian Ridgeback Indaba by J N Murray.

Jeskyně poblíž Rusape, Diana Vow

Lovci Khoisan a pes Khoikoi, dr.Livingstone Misionářské cesty v Jižní Africe, 1875

Smečka F.C.Selouse útočící na lva, 1882

Cornelius van Rooyen a jeho oblíbený pes Vlaam

Smečka Grahama Staceyho

F.C.Barnes na farmě v Eskdale

Smečka Vikingů a Vernon Brisley