Krátký historický přehled
Rhodéský ridgeback je momentálně jediným uznaným
plemenem, pocházejícím z jižní Afriky. Jeho předky lze zpětně
vysledovat až do Kapské kolonie, kde se křížil se psy raných
průkopníků i s polodomestikovanými psy Hotentotů, kteří měli zpětný
pruh na hřbetě. Lovil většinou ve skupině dvou až tří psů a jeho
původní úlohou bylo vystopovat lvy a s velkou šikovností je udržet
na místě až do příchodu lovců. Originální standard vypracovaný v
roce 1922 F. R. Barnesem v Bulawayu v Rhodesii, vycházel ze
standardu dalmatina a v roce 1926 jej uznal Kennel Union Jižní
Afriky.
Povaha a
využití
Rhodéský ridgeback je pes všestranného použití, původně chovaný jako
lovecký a hlídací. Lze jej například použít k výcviku zkoušek loveckých,
záchranářských, výjimečně klidné jedince v kanisterapii, či jako psy
vodící. Ze sportovních aktivit miluje zvláště terenní dostihy coursing,
agility, či canicross.
Rhodéský ridgeback je spolehlivý, odvážný, vytrvalý a má bleskové
reakce. Není to ale pes, který se bezhlavě vrhá do nebezpečí, on se mu
dokonce snaží vyhnout. Většinou správně odhadne situaci a samostatně
jedná. K cizím je nedůvěřivý, ale není agresívní ani bojácný. Jeho
inteligence je pozoruhodná, má však nezávislého ducha. Bude vždy váš
přítel, ale nikdy otrok, na to je příliš hrdý. Je společenský, svou
rodinu miluje, dospívá později. Je to pes smečkový a rodina mu tuto
smečku nahrazuje. Potřebuje mít s ní stálý kontakt, trvalé držení v
kotci je zcela nevhodné! Výchova vždy musí být důsledná, ale laskavá,
neboť tvrdý výcvik je u něj zcela s scestný. Pro ridgebacka je také
typická velice dobrá paměť. Pokud s ridgebackem jednáte slušně,
zapamatuje si to na celý zbytek života. Totéž se ale stane i tehdy,
jednáte-li s ním špatně. Ovšem tentokrát to bude k vaší škodě. A těmito
slovy lze celkem dobře shrnout charakter rhodéského ridgebacka.
Celkový
vzhled
Rhodeský Ridgeback by měl být ztělesněním vyváženého, silného,
svalnatého, obratného a aktivního psa, symetrického z profilu a při
střední rychlosti maximálně vytrvalého. Hlavní pozornost je věnována
pohyblivosti, eleganci a funkčnímu zdraví bez jakékoliv tendence k
masivnímu zjevu.
Zvláštností plemene je
zpětný pruh na hřbetě (ridge), který vzniká tím, že srst v něm
roste v opačném směru než na zbytku těla. Ridge je charakteristickým
znakem plemene. Pruh srsti musí být jasně ohraničený, symetrický a
zužující se směrem k bedrům. Musí začínat hned za lopatkami a pokračovat
ke kyčlím. Musí obsahovat pouze dva víry/korunky - identické a navzájem
proti sobě ležící. Spodní okraje vírů/korunek nesmí přesahovat níže než
do jedné třetiny délky ridge. Dobrá průměrná šířka ridge je 5 cm.
Nejčastějších tvarů korektních ridge
Nejčastějších tvary nekorektních ridge
Hlava
Mozkovna |
Lebka |
|
Měla by být středně
dlouhá (šířka mezi ušima, vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu
a od stopu ke špičce nosu by měly být stejné), plochá a široká
mezi ušima, při uvolnění se na hlavě netvoří vrásky.
|
Stop |
|
Měl by být dobře
vyznačený, profil nesmí probíhat v přímce od týlního hrbolu až
po špičku nosu. |
|
|
Obličejová část |
Nos |
|
Nos by měl být černý
nebo hnědý. Černému nosu by měly odpovídat tmavé oči, hnědému
jantarové. |
Čenich |
|
Měl by být dlouhý,
hluboký a silný. |
Pysky |
|
Měly by být napjaté
a přiléhat k čelistem. |
Čelisti a zuby |
|
Silné čelisti s
perfektně sevřeným a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že
horní řezáky těsně přesahují spodní a stojí kolmo v čelisti.
Zuby musí být dobře vyvinuté, zvláště špičáky. |
Líce |
|
Líce by měly být
štíhlé. |
Oči |
|
Měly by být mírně
daleko od sebe posazené, kulaté, jasně a zářivé, s inteligentním
výrazem. Jejich barva by měla harmonovat s barvou srsti. |
Uši |
|
Měly by být poměrně
vysoko nasazené, středně velké, u kořene široké a zužující se
směrem k zakulacenému zakončení. Měly by být nesené přiléhající
k hlavě. |
Krk |
|
Měl by být poměrně
dlouhý, silný a bez volné kůže. |
Tělo |
Hřbet |
|
Silný. |
Bedra |
|
Silná, svalnatá a
lehce klenutá. |
Hruď |
|
Neměla by být příliš
široká, ale velmi hluboká a prostorná, nejhlubší bod hrudní
kosti by měl ležet ve výšce lokte. |
Předhrudí |
|
Při pohledu ze
strany by mělo být patrné. |
Žebra |
|
Mírně klenutá, nikdy
sudovitá. |
Ocas |
|
U nasazení silný,
směrem ke špičce se pomalu zužující, ne hrubý. Středně dlouhý,
ani příliš vysoko, ani příliš hluboko nasazený, nesený mírně
zahnutý, ale nikdy zatočený. |
Končetiny |
Hrudní končetiny |
|
Měly by být úplně
rovné, silné a se silnými kostmi, lokty by měly přiléhat k
trupu. Při pohledu ze strany by měla být hrudní končetina širší
než při pohledu zepředu. Silné zápěstní klouby, zápěstí mírně
šikmo postavená. |
Plece |
|
Lopatky by měly být
uloženy šikmo a měly by se jasně rýsovat. Jsou svalnaté a
dávající tušit velkou rychlost. |
|
|
Pánevní končetiny |
|
Osvalení pánevních
končetin by mělo být štíhlé, kolena dobře úhlená, nárt krátký. |
|
|
Tlapky |
|
Kulaté s těsně k
sobě přiléhajícími a dobře klenutými polštářky. |
Chůze
Prostorná, volná a čilá.
Srst
Měla by být krátká a
hustá, hladká a lesklá, avšak ani jako vlněná, ani hedvábná.
Barva
Světle pšeničné až
červeně pšeničné. Trocha bílé barvy na hrudi a na prstech je
přípustná, rozsáhlejší bílé osrstění ať už zde, na břichu nebo nad
prsty je nežádoucí. Tmavý čenich a uši jsou přípustné, příliš mnoho
černé srsti po těle je nežádoucí.
Výška
Psi |
63cm (25ins) do
69cm (27ins) |
Feny |
61cm (24ins) do
66cm (26ins) |
Váha
Psi |
36.5kg (80lbs) |
Feny |
32 kg (70lbs) |
Vady
Každá odchylka od výše
uvedených bodů by měla být považována za chybu, jejíž hodnocení by
mělo být v přesném poměru ke stupni odchýlení. Psi musí mít zjevně
normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku. Barva srsti bývá
na šíji, za lopatkami a na hýždích světlejší.
Klasifikace FCI
Skupina 6 - honiči,
barváři a příbuzná plemena, sekce 3 - příbuzná plemena, bez zkoušky
z výkonu
|